Botanická zahrada v Rakovníku slouží pro odbornou a praktickou výuku studentů školy. Přístupná je však také veřejnosti. Najdete tady rostliny ze vzdálenějších koutů Země. Jsou zde zastoupeny druhy z Číny, Japonska či Severní Ameriky. V botanické zahradě jsou i nejstarší stromy staré přibližně půl století.

Botanická zahrada se nachází mezi železničním nádražím a Rakovnickým potokem, kousek od školy. Slouží pro odbornou a praktickou výuku studentů školy. V pracovní době je však zahrada veřejně přístupná od března do listopadu. Na výměře 1,5 hektaru je možno se seznámit se širokým sortimentem ovoce a zeleniny, květin a okrasných rostlin. Velmi významnou část tvoří botanický systém a parková část zahrady.

Botanický systém je nejvýznamnější částí zahrady, kde na četných oddělených záhonových ploškách roste několik set druhů rostlin seřazených podle vzájemné příbuznosti. Vzhledem k tomu, že některé jednoleté či krátkověké rostliny je třeba soustavně vysévat a doplňovat, je současně co do pracnosti i nejnáročnějším oddělením. Kromě rostlin dekorativního charakteru jsou tu rostliny hospodářsky významné i celá řada běžných plevelů. Bohatá sbírka trav tu má dlouhou dobu také své trvalé místo. Zastoupeny jsou zde léčivé rostliny, rostliny využívané jako koření a ozdobné skalničky.

Hájové rostliny představují většinou domácí druhy. Návštěvník tak může konfrontovat rostliny opatřené jmenovkami s těmi, se kterými se setkává v okolní blízké přírodě. Nechybí tu však rostliny ze vzdálenějších koutů Země. Jsou zde zastoupeny druhy z Číny, Japonska či Severní Ameriky. Vzrostlé stromy lesoparku vytvářejí příznivé mikroklima nejen pro rostliny milující zastíněné polohy, ale dokonce tu rostou pravidelně houby. Na jaře několik druhů smržů, později pak holubinky a hřibovité houby. Takovou lahůdkou hajní květeny jsou stínomilné orchideje naší domácí přírody. Součástí hajní partie je mokřad s jezírkem. Okolí je osázeno bahenními rostlinami a druhy vegetace mokrých luk.

Áronovité rostliny jsou pěstovány v Botanické zahradě SZeŠ v druhově bohaté kolekci i početnosti. Středoevropské druhy i árony ze Středozemí rostou na venkovních plochách, skleník pak hostí choulostivé a vzácné rostliny z vysokohorských poloh Tibetu, subtropických i tropických zemí. S některými rostlinami tady konají aklimatizační pokusy, jako například s tropickou bílou kalou, která ve venkovní kultuře opakovaně vykvétá každým rokem, stejně jako jihoafrické kalokvěty.

Pivoňková louka a motýlí zahrada jsou nedávno založenými plochami okrasného charakteru. Dřevité a bylinné pivoňky byly sesázeny z jiných míst v zahradě a představují staré kultivary, některé byly v zahradě původně vysázeny už před čtyřmi desítkami let. Na části pivoňkové louky pak rostou nektarodárné rostliny, které jsou neodolatelným lákadlem pro motýly. Tento význam je zvláště patrný v pozdním létě a v časném podzimu, kdy jsou květy doslova obaleny desítkami motýlů. Výsadbu doplňují druhy mající význam jako potrava pro housenky motýlů.

Dřeviny v botanické zahradě vytvářejí kosterní architekturu plochy. Jsou tu nejstarší stromy staré přibližně půl století. Některé dřeviny a keře okrasného významu pochází z výsadby mladšího data. Je záměrem koncepce zahrady doplnit druhový rejstřík o výjimečné a vzácné druhy. Nejstarší výsadba vytvořila mikroklimatické podmínky pro založení kultury hajní květeny.